O nás

„O nás“ píši záměrně. Včelařina se totiž moc v jednom dělat nedá. Vždy vám musí někdo pomáhat. Tu něco podržet, tu něco nadzvednout, tu něco přenést apod. Já to štěstí mám. Mám okolo sebe dost šikovných lidí, kteří mi vždy pomohou. I proto jsme Včelařstvi JR.

Jak jsem se ke včelařině vlastně dostal? Už když mi bylo tak 10 let jsem chodil do včelařského kroužku. Tam jsem si poprvé ke včelám čuchnul. A to „čuchnul“ myslím opravdu. Dodnes když zapaluji dýmák nebo otevírám úl, tak si na tyto chvíle vzpomenu. Tento kroužek ani nevím kdy jsem opustil, ale „příroda“ mě bavila stále. A tak jsem choval chvílemi tu králíky, tu slepice, tu čolky, papoušky, rybičky…prostě furt něco. Teď mě třeba láka osel 😛 ...a páv 😎 (pozn. z r. 2018). No ale asi nejvíce mě tehdy chytla rybařina. A tak jsem do toho ráje tichých bláznů pronikal čím dál hlouběji. V roce 2005 jsem začal jezdit do Švédska na štiky. A tam jsem si začal uvědomovat stále častěji, že rybařina není o tom si jen sednout k řece a čekat celý den na jednoho kapříka. Tak mě to vlastně přestávalo bavit tady a rybaření jsem se nabažil na celý rok tam na severu. Vadí mi tu ta nekoncepčnost zarybňování sportovních revírů, zlodějští bafuňáři ve svazu, kteří za naše příspěvky jezdí na Aljašku nebo Mongolska a tak jsem byl najednou bez ryb. lístku a ani mi to nevadilo. No ale v tu chvíli jsem zase tápal, jakou „zoologickou“ si pořídit. Osel je nadále jen sen. Ani nevím proč mě napadly včelky. Navštívil jsem jednatele místní ZO ČSV p.Jungmana a ten mě velice rád vyslechnul a poradil a nakonec řekl…: “Na, tady máš včely a úly a zkus to…“ To byl rok 2011. Poprosil jsem ho, zda by počkal na jaro, že si vše připravím a pročtu a pak se do toho pustím. Postavil jsem jim včelnici a začal studovat knihy, diskuze a tak jsem byl hrozně chytrej a nabušenej vědomostma. Všechno jsem věděl a už mě nemůže nic překvapit. Dodnes vidím, jak sem si přivezl první holky v noci a jak jsem věděl, že se to tak má….a jak mě hned tu první noc pobodaly, aby jasně ukázaly, kde je tu pánem. Vyškolily mě, ale tam si myslím vznikla ta vzájemná pokora. Respektujeme se navzájem. První sezona nějak dopadla, ale začal jsem tušit, že chci-li včelařinu opravdickou, tak musím zkusit vychovávat svoje matičky. Teď vidím, že to byla troufalost, ale každému to doporučuji. To je úplně to nej, když vidíte, jak z vajíčka, které určíte vy, se klube plnohodnotné včelstvo.

Včelařina mě tedy uchvátila úplně. Tušil jsem ale, že chci-li více včelstev, musím se vzdělávat i prakticky. K vánocům sem dostal poukaz na Letní školu nástavkového včelaření. Tam jsem začal zjišťovat, že existuje i jednodušší včelaření jiné metody chovu, jiné pomůcky. Je to zase jiná forma vzdělávání. Snažím se každý rok jet na nějakou tuto víkendovou školu a vidím, že každý rok je to jiné a vždy jinak hezké.

Začínal jsem se třemi úly Čechoslováky 37x30 cm. Letos jsem jich zimoval 30. Z toho 10 2/3 langstrothů. A tímto směrem bych se chtěl uchylovat dál (uchylovat od slova úchylka… 😉 ). Uvidíme….