Ano vím, zanedbávám to. Ale je zima a včelař má nejvíce práce. Protože jak zní jedno ze základních včelařských pravidel: Včelař prohrává sezónu v zimě. A já prohrát nechci.... 🙂 . Tak čistím nástavky (mám), dna (mám), stloukám a drátkuji rámky (mám), poklízím v medárně (mám-si teda myslím, že mám), zakládám na medovinu (mám) a zprácovávám vosk. A to nemám, tedy jen částečně. Vyrobil jsem si totiž další "krám do baráku"-parní tavidlo na vosk. Celé je z 2mm plechu. Vniřní koš je z 1,5 mm s dírami 2 mm. Vejdou se do něj buď rámky na langa po délce nebo našířku 39x24. Pod ním topím vařičem Mega zeus, který je znám hlavně z vaření prdelaček.  Myslím, že funguje jak má...teoreticky :-). Jen jak to vyvářím v poměrně chladné staré kotelně, tak se teplota stíhá ochlazovat přes poměrně velké plochy stěn. Tedy jsem tavidlo trochu vytunil a polepil jsem ho samolepící izolací s hliníkovou folií. 0,5 cm.  Co ale už lepší asi nebude, nebo resp. já to řešit nebudu jsou košilky. Myslel jsem si, že podle konzistence košilek na konci tavení, že musí být plné vosku a tak jsem je vyvařil a přes lis vymačkal a vytekl mi hnusný černý vosk do kastrolu tak 25 cm širokého a vrstva vosku po vychladnutí byla tak 3 mm. Plný jemného bordelu. Tím mám jasno, že to co vyteče z tavidla je konečná a ostatní půjde do kotle. Na fotkách je zřejmé jaký je poměr toho co vyteče a toho co zbyde v košilkách. A to jsem to ještě neměl zateplené. Takže asi tak. Třeba jsem zase někomu pomohl v rozmýšlení jak zpracovávat voští.

Jo a abych nezapomněl. Protože jak jste si jistě všimli, v úvodním výčtu činností schází natavování mezistěn. No a to je další cíl co chci vyrobit. Lis mám, motor také. A svářečku také...takže další článek bude doufám o první mé mezistěně. 😉

Pracuji na letišti v Praze bezmála 30 let. V květnu letošního roku se tam objevil inzerát, že se hledá nový letištní včelař. O tom, že jsou na letišti včely jsem samozřejmě věděl, ale že bych se o ně mohl někdy starat mě ani ve snu nenapadlo. Odpověděl jsem na něj a slovo dalo slovo a dostal jsem holky na starost. Máme tam nyní 6 včelstev a myslím, že holky fungují k všeobecné spokojenosti. Nosí med a pyl a ty se vyšetřují. Zda neobsahují těžké kovy a jiné škodliviny. Ve všech ukazatelích jsme vyhověli a ukazuje se tím, že prostředí letiště není nic nezdravého. Měli jsme i štěstí na med, resp. na pastvu. Hned u plotu má totiž políčka Výzkumný ústav rostlinářský a mělo tam zasetou pohanku. Nevím, jestli víte jak "voní" pohankový med, ale je to fakt smrad. Jako močůvka. Ale o to je zdravější. Poslali jsme tedy jak první jarní květový tak i tento pohankový na certifikaci Český med a oba toto splňují. Máme tedy i Zlaté medaile a 100 bodů ze sta možných u obou medů, které jsme do soutěže dávali.

Musel jsem se podělit, mám z certifikátů i holek radost.

V červenci jsem se opět zúčastnil LŠNV od PSNV...chápete ne... 🙂  ? Letní škola nástavkového včelaření od Pracovní skupiny nástavkového včelaření. Ve zkratkách to zní líp. Bylo to v nádherném prostředí Českého lesa s výhledem na Čerchov. Včelnice pana Thomayera je kouzelná. A není tam elektrika - což tomu dává glanc hlavně v noci. Tato škola se měla motat hlavně okolo vosku-jeho zpracování, těžbě, ošetřování apod. Což byl i důvod, proč jsem tam jel...tedy kromě toho, že jsem to dostal opět jako dárek k vánocům. Doporučuju manželkám včelařů, má to mnoho plus. Mj. i to, že budou mít také volný víkend. No, toho se ale vzdala manželka moje a jela se mnou. Se vzdělávat.... Je to fajn, když na včelařinu nejste sám. Myslím, že pochopila, že včelaři jsou stejně máklí všichni. Ne jen já. Což vidím jako největší plus celého jejího pobytu se mnou. Také myslím si padla do oka s paní Lstibůrkovou, která měla organizaci celého víkendu na starosti. Ta (organizace) klapala více než na drátkách, vše na minutu přesně a nikde žádný prostoj. Vše nesmírně profesionální a pedantské.  Já už byl na čtyřech a tak to dokážu posoudit. Nebudu popisovat jednotlivé přednášky, chce to, aby si to každý vyslechl sám. Ale mě zaujaly hlavně dvě. Již po x-té absolvovaná o výrobě medoviny od p. Lstibůrka a návštěva u Thomayerů s prohlídkou lisu na mezistěny.

Celá akce mě nadchla. A byla i důvodem, abychom tam jeli i na dovolenou. A i jsme se chtěli opět potkat se Lstibůrkovic. Což také klaplo. Nádherný kraj a výborní lidé ( i když všude je něco). A teď jsem zapomněl, proč jsem vám to celé chtěl psát, ale už to mazat nebudu. Je to ostatně také příspěvek o včelařině. No třeba si vzpomenu....

Rozhodl jsem se zkusit krmení Apivital. Toto rozhodnutí padlo v létě na víkendové škole, kterou jsem navštivil o prázdninách. Jelikož tam byli všichni stejně padlí na hlavu jako já a měli tedy stejný koníček, tak prakticky jiné téma k debatám nebylo. No a tak jsme se bavili mj. i o krmení na zimu. Několik lidí již přešlo na Apivital před časem a chválí si to. Ať už z důvodu silnějších včelstev, tak i je to méňě práce. No a na to já slyšel. Při představě, že mám opět v autě několik triček a po každé 10 kilové várce se převlékám a poníženě prosím kohokoliv zhůry, aby mě pokladní nepoznala, a po té když mě pozná musím změnit obchod stejného řetězce, protože zrovna tento to má v akci, a po naložení, odnošení do sklepa, rozpuštění, rozmíchání, přelití a odnošení a nevím čím ještě.....ufff...jsem se rozhodl, že do toho jdu také. Celé se to kupuje v kýblích. Ten vezmu a tím zakrmím. Tečka, nic víc. Cena cukru 15 kč a cena Apivitalu 25 kč je rozdíl, ale při představě celého toho kolotoče a času to zase není tolik. Hlavně já krmím vždy tak 15-17 kilo cukru, kdežto toto už mají včely předžvýkané a tak je toho potřeba o 20% méně, tak to zase takový rozdíl není. Uvidíme, co to udělá na jaře. Snad to dají. Zatím vypadají spokojeně. Usmívají se a lebedí.  No ale nemá to jen výhody. Píše se, že to včely necítí a neloupí...no nevím, já jednu várku nakrmil přes den a to byl hukot....jako bych krmil medem... 🙂 .Chybama se člověk učí, tak druhá várka už byla na noc a klid.

Prostě jsem k tomu přistoupil zcela pragmaticky...ušetří mi to čas a práci. Ale je to dražší...takže nula od nuly. Za sebe doporučuju z důvody zachování důstojnosti při nakupování. Ostatní posoudit zatím nedovedu.

Tak jsem si dal závazek...každý měsíc napíšu příspěvek (to se chci vidět... 🙂 ).

Takže dnes třeba o Rybářské baště v Unhošti. Je to taková príma akce, kterou organizují koncem prázdnin unhošťští rybáři. Představují rybářské řemeslo. Např. jak zabít rybu, jak jí upéct apod. Ale i jak je chovat, krmit a starat se o ně. Samé důležité věci. Ale jsou představovány i jiné dovednosti. Mj. i včelaření. Už jsme s přítelem Jindrou Linhartem z Kolče (my včelaři jsme totiž přátelé, jako sokolové jsou bratři...nebo komančové soudruzi) na této akci potřetí. Ukazujeme včelařinu jako krásný koníček, máme s sebou mnoho včelařských hrozně potřebných věcí a hlavně i živé včely v ukázkovém proskleném úle. Myslím, že to lidi baví. Soudě podle toho, že ačkoliv už je dávno konec akce a všechny výsledky vyhlášeny, tak my stále ještě představujeme...

Každopádně nás to baví a moc děkujeme rybářům za tuto akci.

Tak za rok přátelé....

O víkendu 29.-30.4. jsem byl pozván hlavní organizátorkou, včelařkou a jen tak mimochodem i místostarostkou Libochovic, na mezinárodní setkání včelařů z Německa a od nás. Předně děkuji Blance Staré za organizaci této akce a i za komfort a pohodu, který tam vládl. Už jsem byl na několika takových akcí, ale tato měla kouzlo tím, že byla stále tlumočena. Paní tlumočnice, mimochodem velice svérázná žena činu, překládala velice rutinně a se slovíčkama jako pyl, nástavek, kyselina mravenčí nebo melicitozní med si poradila s bravurou. Ani jsem jí nestačil poděkovat...nějak jsme se po poslední přednášce rozprchli a bylo to. Ale popořadě.

První den začal už klasicky velice dobře připravenou přednáškou pan Lstibůrek. Odborník na slovo vzatý na medovinu a med. Je totiž původním povoláním chemik, mj. i z plzeňského pivovaru. Jeho nápady mě vždy a znovu překvapí nějakou další novinkou, kterou jsem minule přeslechl. Nyní třeba vím, že mám poprvé stáčet medovinu až tehdy, když mi v PETce neudělá "pššššš"....takto to alespoň překládala paní tlumočnice německým kolegům... 🙂 . Ukázal jak správně založit medovinu a paní Lstibůrková dávala ochutnávat jejich výborné medové víno. Odpoledne jsme se sebrali do včelařského velkoprovozu ani už nevím, jak se ta vesnice jmenovala. Každopádně tam jsem zjistil, že mě opravdu neláká včelařit ve velkém. Ano, měl velice hezky vybavenou vyhřívanou medárnu, stroj, do kterého se strčí rámeček a na konci vyjede prázdný a med sám odteče do skladů. Ano, měl mrazáky na uskladnění čehokoliv, a ano měl vybavenou truhlárnu, ale scházelo mi tam to srdíčko. Byla to fabrika na med. Nějaké metodiky, postupy....to chápu, že dělat nelze. Ale....ale. Prostě ne, tudy moje cesta určitě nepovede.

Po návratu z této továrny nám dva zcela určitě nevčelaři předvedli jejich bohulibou myšlenku, kterou konzultovali se včelaři a mj. i třeba se zemědělskou fakultou. Ta myšlenka je úlová váha, která bude přes internet poskytovat data co hodinu, ale která nepotřebuje žádnou nebo spíš skoro žádnou energii. Na čtyři tužkové baterky prý vydrží rok....a není potřeba žádné připojení přes mobil apod. Říkám, myšlenka fajn, jen asi ještě počkám, než si to sedne. Je tam ještě hodně neznámých a proběhla poměrně o tom velká diskuze. Každopádně myslím, že kluci byli přístupní inovacím a že z toho nakonec to, co my včelaři potřebujeme, bude. Plně funkční elektronická váha za rozumné peníze a bez dalších investic jako u konkurence. Uvidíme.

No a večer vyhodnocení Medu roku Libochovic...:-) Bylo 23 vzorků a každý byl úplně jiný. A žádný vyloženě špatný. Fakt super.

V neděli (po sobotním večeru plném různých chytrých úvah  😀  ) začal opět p. Lstibůrek. Nejdříve dal ochutnat burčák ze soboty a pak se rozpovídal o kvalitě medu a jaké by měly být požadavky na zpracování, uskladnění apod. Po něm p. doktor Brožek, odborník na Apiterapii pojednal na téma propolisu, vlivu medu, včelí chléb apod. No a hlavně představil své výrobky a ty pak přednostně prodával německým kolegům. No je pravda, že když my přijedeme do Mongolska, taky tam budeme asi obletováni..... Každopádně něco zajímavého jsme se od Horsta Fuchse, tedy vlastně dr. Brožka, dozvěděli.

Konečná celého víkendu byla na včelnici p. Smitka, místního včelaře, který mi vrátil klid na duši, že také někdo včelaří i s citem. Na krásném místě krásná včelnice. Nádhera....

Ještě jednou tedy všem, kdož připravoval tento víkend děkuji. Třeba jednou něco dám dohromady u nás a budu vám to moci oplatit.

Letos ještě o týden dříve než vloni holky vyletěly na výlet a vyprášit se. Bylo to 22. února. Při té příležitosti jsem udělal zběžnou kontrolu. Vypadají snad slušně, ale vím, že nejhorší je teď ještě čeká. Ale oni to dají. Jsou dobré. Měl jsem tři oddělky a tak jsem je spojil se třemi relativně nejslabšími. Lepší jedno silné, než dvě slabé. To je pravidlo, co uznávají staří včelařští zkušáci. Tak se toho držím. Těšil jsem se a byla radost na ně koukat. Slušelo jim to.

Přes měsíc se s tím už lopotím. Nejím, nespím, jen řežu, tluču, lepím, hobluju... 😉  Ba ne, bavím mě to. A jelikož včelař sezónu prohrává v zimě, tak se snažím. Alespoň na konečnou remízu. Potřebuji vyrobit 60 nástavků Langstroth 2/3. A k tomu 11 vysokých den, který jsem okouknul u Neradů. Koupil jsem tedy něco přes kubík suchých borových fošen. Ty jsem nechal u kamaráda nahoblovat přímo na rozměr dle plánku z Včelařského fóra. Děkuji za něj nevím komu. Jen vnitřní rozměr jsem udělal o 5 mm větší, jelikož chci zkusit plastové rámky od p. Žáka. Ty jsou ale v 375 mm na knop. Tak uvidíme. Vše mám na péro a drážku. A jelikož se mi nelíbí vruty, tak je po slepení zase všechny vyndavám, navrtávám na 8 mm díry a kolíkuji. Toto obrousím pásovou bruskou a vypadají pak krásně. Už jich takto mám hotových 30. K tomu jak už jsem říkal chci vysoká dna. Ty mám ze zbytků, které jsem slepil na spárovky a následně nahobloval na potřebné rozměry. Všude mám nerezovou mřížku. A podložku. Vysoké dno se mi u Neradů líbilo pro svojí jednoduchost a logiku. Tak uvidím, jestli i ty moje holky tu logiku (že mají trubčinu stavět jen dole) pochopí.

Jeden z další mých blbých nápadů je: vyrobím si klát  😎 . Nosím to v hlavě už dlouho a už jsem i dost hajných otravoval o špalek, ale až nyní se naskytla možnost. Porážela se u nás alej topolů a tak mám na zahradě špalek....přivezl mi ho hodný pan dřevorubec traktorem a hydraulickou rukou mi ho usadil na zahradu. Perfektní, jen nevím jak s tím teď hnu, má podle mých propočtů rovnou tunu 🙂 , 2m x 80 cm průměr. Ale já si poradím-páky a pyramídy nikdy nezradí. Takže začínám....fáze jedna-sušení. Za rok nashledanou.....

Takto začínáme další rok. Stanoviště v lese mám úly čechoslovák a na zahradě budou jen langstrothy 2/3 a občas nějaký ten oddělek nebo plemenáč na matky. Teorie je to hezká..:-))) tak vše nej v novém roce 🙂