Takový můj bloček

Rozhodl jsem se zkusit krmení Apivital. Toto rozhodnutí padlo v létě na víkendové škole, kterou jsem navštivil o prázdninách. Jelikož tam byli všichni stejně padlí na hlavu jako já a měli tedy stejný koníček, tak prakticky jiné téma k debatám nebylo. No a tak jsme se bavili mj. i o krmení na zimu. Několik lidí již přešlo na Apivital před časem a chválí si to. Ať už z důvodu silnějších včelstev, tak i je to méňě práce. No a na to já slyšel. Při představě, že mám opět v autě několik triček a po každé 10 kilové várce se převlékám a poníženě prosím kohokoliv zhůry, aby mě pokladní nepoznala, a po té když mě pozná musím změnit obchod stejného řetězce, protože zrovna tento to má v akci, a po naložení, odnošení do sklepa, rozpuštění, rozmíchání, přelití a odnošení a nevím čím ještě.....ufff...jsem se rozhodl, že do toho jdu také. Celé se to kupuje v kýblích. Ten vezmu a tím zakrmím. Tečka, nic víc. Cena cukru 15 kč a cena Apivitalu 25 kč je rozdíl, ale při představě celého toho kolotoče a času to zase není tolik. Hlavně já krmím vždy tak 15-17 kilo cukru, kdežto toto už mají včely předžvýkané a tak je toho potřeba o 20% méně, tak to zase takový rozdíl není. Uvidíme, co to udělá na jaře. Snad to dají. Zatím vypadají spokojeně. Usmívají se a lebedí.  No ale nemá to jen výhody. Píše se, že to včely necítí a neloupí...no nevím, já jednu várku nakrmil přes den a to byl hukot....jako bych krmil medem... 🙂 .Chybama se člověk učí, tak druhá várka už byla na noc a klid.

Prostě jsem k tomu přistoupil zcela pragmaticky...ušetří mi to čas a práci. Ale je to dražší...takže nula od nuly. Za sebe doporučuju z důvody zachování důstojnosti při nakupování. Ostatní posoudit zatím nedovedu.

Tak jsem si dal závazek...každý měsíc napíšu příspěvek (to se chci vidět... 🙂 ).

Takže dnes třeba o Rybářské baště v Unhošti. Je to taková príma akce, kterou organizují koncem prázdnin unhošťští rybáři. Představují rybářské řemeslo. Např. jak zabít rybu, jak jí upéct apod. Ale i jak je chovat, krmit a starat se o ně. Samé důležité věci. Ale jsou představovány i jiné dovednosti. Mj. i včelaření. Už jsme s přítelem Jindrou Linhartem z Kolče (my včelaři jsme totiž přátelé, jako sokolové jsou bratři...nebo komančové soudruzi) na této akci potřetí. Ukazujeme včelařinu jako krásný koníček, máme s sebou mnoho včelařských hrozně potřebných věcí a hlavně i živé včely v ukázkovém proskleném úle. Myslím, že to lidi baví. Soudě podle toho, že ačkoliv už je dávno konec akce a všechny výsledky vyhlášeny, tak my stále ještě představujeme...

Každopádně nás to baví a moc děkujeme rybářům za tuto akci.

Tak za rok přátelé....

O víkendu 29.-30.4. jsem byl pozván hlavní organizátorkou, včelařkou a jen tak mimochodem i místostarostkou Libochovic, na mezinárodní setkání včelařů z Německa a od nás. Předně děkuji Blance Staré za organizaci této akce a i za komfort a pohodu, který tam vládl. Už jsem byl na několika takových akcí, ale tato měla kouzlo tím, že byla stále tlumočena. Paní tlumočnice, mimochodem velice svérázná žena činu, překládala velice rutinně a se slovíčkama jako pyl, nástavek, kyselina mravenčí nebo melicitozní med si poradila s bravurou. Ani jsem jí nestačil poděkovat...nějak jsme se po poslední přednášce rozprchli a bylo to. Ale popořadě.

První den začal už klasicky velice dobře připravenou přednáškou pan Lstibůrek. Odborník na slovo vzatý na medovinu a med. Je totiž původním povoláním chemik, mj. i z plzeňského pivovaru. Jeho nápady mě vždy a znovu překvapí nějakou další novinkou, kterou jsem minule přeslechl. Nyní třeba vím, že mám poprvé stáčet medovinu až tehdy, když mi v PETce neudělá "pššššš"....takto to alespoň překládala paní tlumočnice německým kolegům... 🙂 . Ukázal jak správně založit medovinu a paní Lstibůrková dávala ochutnávat jejich výborné medové víno. Odpoledne jsme se sebrali do včelařského velkoprovozu ani už nevím, jak se ta vesnice jmenovala. Každopádně tam jsem zjistil, že mě opravdu neláká včelařit ve velkém. Ano, měl velice hezky vybavenou vyhřívanou medárnu, stroj, do kterého se strčí rámeček a na konci vyjede prázdný a med sám odteče do skladů. Ano, měl mrazáky na uskladnění čehokoliv, a ano měl vybavenou truhlárnu, ale scházelo mi tam to srdíčko. Byla to fabrika na med. Nějaké metodiky, postupy....to chápu, že dělat nelze. Ale....ale. Prostě ne, tudy moje cesta určitě nepovede.

Po návratu z této továrny nám dva zcela určitě nevčelaři předvedli jejich bohulibou myšlenku, kterou konzultovali se včelaři a mj. i třeba se zemědělskou fakultou. Ta myšlenka je úlová váha, která bude přes internet poskytovat data co hodinu, ale která nepotřebuje žádnou nebo spíš skoro žádnou energii. Na čtyři tužkové baterky prý vydrží rok....a není potřeba žádné připojení přes mobil apod. Říkám, myšlenka fajn, jen asi ještě počkám, než si to sedne. Je tam ještě hodně neznámých a proběhla poměrně o tom velká diskuze. Každopádně myslím, že kluci byli přístupní inovacím a že z toho nakonec to, co my včelaři potřebujeme, bude. Plně funkční elektronická váha za rozumné peníze a bez dalších investic jako u konkurence. Uvidíme.

No a večer vyhodnocení Medu roku Libochovic...:-) Bylo 23 vzorků a každý byl úplně jiný. A žádný vyloženě špatný. Fakt super.

V neděli (po sobotním večeru plném různých chytrých úvah  😀  ) začal opět p. Lstibůrek. Nejdříve dal ochutnat burčák ze soboty a pak se rozpovídal o kvalitě medu a jaké by měly být požadavky na zpracování, uskladnění apod. Po něm p. doktor Brožek, odborník na Apiterapii pojednal na téma propolisu, vlivu medu, včelí chléb apod. No a hlavně představil své výrobky a ty pak přednostně prodával německým kolegům. No je pravda, že když my přijedeme do Mongolska, taky tam budeme asi obletováni..... Každopádně něco zajímavého jsme se od Horsta Fuchse, tedy vlastně dr. Brožka, dozvěděli.

Konečná celého víkendu byla na včelnici p. Smitka, místního včelaře, který mi vrátil klid na duši, že také někdo včelaří i s citem. Na krásném místě krásná včelnice. Nádhera....

Ještě jednou tedy všem, kdož připravoval tento víkend děkuji. Třeba jednou něco dám dohromady u nás a budu vám to moci oplatit.

Letos ještě o týden dříve než vloni holky vyletěly na výlet a vyprášit se. Bylo to 22. února. Při té příležitosti jsem udělal zběžnou kontrolu. Vypadají snad slušně, ale vím, že nejhorší je teď ještě čeká. Ale oni to dají. Jsou dobré. Měl jsem tři oddělky a tak jsem je spojil se třemi relativně nejslabšími. Lepší jedno silné, než dvě slabé. To je pravidlo, co uznávají staří včelařští zkušáci. Tak se toho držím. Těšil jsem se a byla radost na ně koukat. Slušelo jim to.

1 Comment

Přes měsíc se s tím už lopotím. Nejím, nespím, jen řežu, tluču, lepím, hobluju... 😉  Ba ne, bavím mě to. A jelikož včelař sezónu prohrává v zimě, tak se snažím. Alespoň na konečnou remízu. Potřebuji vyrobit 60 nástavků Langstroth 2/3. A k tomu 11 vysokých den, který jsem okouknul u Neradů. Koupil jsem tedy něco přes kubík suchých borových fošen. Ty jsem nechal u kamaráda nahoblovat přímo na rozměr dle plánku z Včelařského fóra. Děkuji za něj nevím komu. Jen vnitřní rozměr jsem udělal o 5 mm větší, jelikož chci zkusit plastové rámky od p. Žáka. Ty jsou ale v 375 mm na knop. Tak uvidíme. Vše mám na péro a drážku. A jelikož se mi nelíbí vruty, tak je po slepení zase všechny vyndavám, navrtávám na 8 mm díry a kolíkuji. Toto obrousím pásovou bruskou a vypadají pak krásně. Už jich takto mám hotových 30. K tomu jak už jsem říkal chci vysoká dna. Ty mám ze zbytků, které jsem slepil na spárovky a následně nahobloval na potřebné rozměry. Všude mám nerezovou mřížku. A podložku. Vysoké dno se mi u Neradů líbilo pro svojí jednoduchost a logiku. Tak uvidím, jestli i ty moje holky tu logiku (že mají trubčinu stavět jen dole) pochopí.

Jeden z další mých blbých nápadů je: vyrobím si klát  😎 . Nosím to v hlavě už dlouho a už jsem i dost hajných otravoval o špalek, ale až nyní se naskytla možnost. Porážela se u nás alej topolů a tak mám na zahradě špalek....přivezl mi ho hodný pan dřevorubec traktorem a hydraulickou rukou mi ho usadil na zahradu. Perfektní, jen nevím jak s tím teď hnu, má podle mých propočtů rovnou tunu 🙂 , 2m x 80 cm průměr. Ale já si poradím-páky a pyramídy nikdy nezradí. Takže začínám....fáze jedna-sušení. Za rok nashledanou.....

Takto začínáme další rok. Stanoviště v lese mám úly čechoslovák a na zahradě budou jen langstrothy 2/3 a občas nějaký ten oddělek nebo plemenáč na matky. Teorie je to hezká..:-))) tak vše nej v novém roce 🙂

1 Comment

Kdo si hraje nezlobí.... Od začátku co včelařím, což pravda není nijak dlouho, se potýkám s tím, že mi holky víčkují ten první jarní med i když má třeba 21% vody. Evropská norma říká, že 20% je ještě v pohodě a kvasit by neměl začít. Jelikož u nás jsme vždy papežtější než papež, tak my máme českou normu 18%...ó jak jsme dobří.... a když chcete někde med nabídnout a má třeba 18,3 % vody, tak už říkají jak jste neschopnej a jak jinej to mám přesně podle normy a takový ty řeči. No prostě jsem přemýšlel, jak na to. Zkoušel jsem různé úpravy úlů, dna, oček, střechy a je to stále stejné. Může to být prý i stanovištěm, ale já to jinam dát nemůžu a ani nechci. Až mě napadla myšlenka med "sušit". Ne úplně na prášek  🙂 , ale jen tak právě ty dvě tři procenty vody. Zjistil jsem, že něco takového používá pan Jindra v Roudnici. Pán velice chytrý, strojař a všeuměl. Byl jsem u něj na návštěvě a vše jsem okouknul. Jenže jsem zjistil, že takto, jak to má on, to vyrobit nedokážu. Věděl jsem, že potřebuji nějakou bednu, ve které bude domácí odvlhčovač a nějaká vana, ve které bude med a ten se bude přes nějakou plochu točit a sušit.  Tak jsem měl takovýto plán v hlavě a pak časem i na papíře tak rok. A když jsem vymyslel, že místo lopatek jako má p. Jidra udělám kola, tak jsem zjistil, že něco podobného už vyrábí nějaká italská firma. No prostě zase pozdě...slovy klasika : "teď tu byl, nějaký Marconi"... 😀 .  Ale to nevadí. Alespoň jsem se ujistil, že jdu správnou cestou. Takže jsem začal črtat, rýsovat, malovat, shánět materiál a žadonit. Žadonit u místního zámečníka, zda by mi to nesvařil. Vše je z nerezu, tak jelikož on šikovný svářeč všeho možného kovového mi to nakonec posvařoval. A také doplnil o vysoustružené části. Myslím, že výsledek je hezký, teď už to jen uvést do praxe. Budu vás informovat (když to dopadne dobře samozřejmě... jinak si to nechám pro sebe...). Tak se těšte, já už se také těším.

Doplňuji: 5.6. 2017 první zkouška. Vytočen med ze zavíčkovaných plástů 19 % cca 40 kg, po 7 hodinách v sušičce odvlhčeno 0,9 lt. vody a spotřeba 2,7 kWh. Výsledek 16 %.  😀

1 Comment

Tak se mi to povedlo... 😀 . Podařilo se mi sehnat lis na mezistěny. Starej, krásnej, těžkej...Promiňte, že takhle nespisovně....ale je to prostě nádherná práce a tak mám k němu hned trochu osobní vztah. Je to kus krásné práce z roku tak 1940, německá výroba Bernhard Rietsche. V poměrně dobrém stavu a po konzultaci včelařem-konstruktérem p. Jindrou prý i "seštelovatelným". Těším se až to začnu zkoušet. Samozřejmě dám vědět.

A proč jsem se snažil lis sehnat? Jsou dva resp. tři takové důvody. Za prvé zdravotní hledisko. Mezistěna - to je taková ta vosková destička s vylisovanými předlohami plástů primárně určena jako - předloha pro stavbu plástů   🙂 - a nebo se z ní dělají i svíčky. No a ta se vkládá do rámečků a ten se vkládá do úlů. A na mezistěnách pak holky stavějí plásty, kam ukládají med nebo matka snáší vajíčka. A tyto plásty je potřeba z hyg. důvodů tak jednou za tři roky měnit. A zase tam vkládat ty mezistěny a tak pořád dokola. Mezistěny se vyrábí z vosku, který ve velkovýrobnách vykupují od včelařů. Tedy vůbec netušíte, když si kupujete mezistěnu, z jakého vosku je. Resp. s jakou nákazou apod. Ano jsou vyvařené, ale... No a tak, když si mezistěny budu vyrábět sám ze svého vosku, tak vím, jak mám včely zdravé, čím léčím apod. Druhý důvod je cena samozřejmě. Na jeden úl spotřebujete za rok tak 3/4 kila voskových mezistěn a kilo stojí klidně i 320 Kč. Tedy 240 Kč za jeden úl. Úlů mám nyní 30....No a poslední důvod je taková moje idea, že by vždy ve spolku měl být někdo, kdo ostatním včelařům s tímto pomůže. Kdysi asi možná taková myšlenka těchto ZO byla...ale doba je jinde.. Ale já to vrátím  😀

Takže až budu zkoušet, dám vědět.

8 komentářů

Po minulé zkušenosti s medovinou dělanou za tepla, kdy mi prasknul 50 lt. demižon s horkou medovinou v kuchyni a při vzpomínce na "jakoby" klidné oči a obrovskou svatozář, s kterou tehdy přišla do dveří moje manželka, jsem se letos raději pustil do výroby medoviny za studena. Ono to tak nějak vyplynulo. Nejdřív ten ruplej demižon, pak různý školení, kdy do vás všichni hustěj, že medovina za tepla je blbost (i když pak každému chutná) a v neposlední řadě myšlenka, co s víčkama od vytáčení. Nebylo těžké na internetu pohledat, že i z nich se dá medovina udělat. Můj postup tedy byl: sehnat kvasinky. Mám od profi paliče kvasinky Mycoferm CRU-69. Měli by být blbuvzdorné a vhodné do medovin - tedy ideální pro mě. Hlavně můžou kvasit v chladu. Namočil jsem všechna víčka na dva dny, dolili jsem i všechen med co mi kdy z víček vykapal a vše v pastovači promíchal. On vůbec pastovač je takový můj univerzální pomocník. Míchám s ním třeba i cukr na krmení. No nic, pokračuji dál. Když bylo vše promícháno a naředěno na cukernatost 28, tak jsem si připravil kvasinky. Do 1 lt. roztoku ohřátého na cca 30 °C jsem jich dal 15g. Tolik jich asi je potřeba na 50lt.  A po 20 minutách jsem je nalil do demižonu. No a teď už jen za tři dny dodat živnou sůl (Mauriferm Plus, také 15g.) a za šest neděl stočit a za dalších šest neděl znovu  a za rok to bude...paráda ne? Není kam spěchat.

1.10.2016...začínám
10.10.2016...kvasí

Doplňuji: 16.11.2016 jsem jí poprvé stáčel. Stále kvasí, ale je chuťově sladká, jako burčák, a krásně oranžová. Což trochu připisuji propolisu na víčkách. Takže stočeno a stále dokvašujeme. V chladné místnosti.

Další doplnění....kvasinky mohou být i Chladnomilné BS 10 a k tomu živná sůl Nutriferm VIT supervit.