Ano vím, zanedbávám to. Ale je zima a včelař má nejvíce práce. Protože jak zní jedno ze základních včelařských pravidel: Včelař prohrává sezónu v zimě. A já prohrát nechci.... 🙂 . Tak čistím nástavky (mám), dna (mám), stloukám a drátkuji rámky (mám), poklízím v medárně (mám-si teda myslím, že mám), zakládám na medovinu (mám) a zprácovávám vosk. A to nemám, tedy jen částečně. Vyrobil jsem si totiž další "krám do baráku"-parní tavidlo na vosk. Celé je z 2mm plechu. Vniřní koš je z 1,5 mm s dírami 2 mm. Vejdou se do něj buď rámky na langa po délce nebo našířku 39x24. Pod ním topím vařičem Mega zeus, který je znám hlavně z vaření prdelaček.  Myslím, že funguje jak má...teoreticky :-). Jen jak to vyvářím v poměrně chladné staré kotelně, tak se teplota stíhá ochlazovat přes poměrně velké plochy stěn. Tedy jsem tavidlo trochu vytunil a polepil jsem ho samolepící izolací s hliníkovou folií. 0,5 cm.  Co ale už lepší asi nebude, nebo resp. já to řešit nebudu jsou košilky. Myslel jsem si, že podle konzistence košilek na konci tavení, že musí být plné vosku a tak jsem je vyvařil a přes lis vymačkal a vytekl mi hnusný černý vosk do kastrolu tak 25 cm širokého a vrstva vosku po vychladnutí byla tak 3 mm. Plný jemného bordelu. Tím mám jasno, že to co vyteče z tavidla je konečná a ostatní půjde do kotle. Na fotkách je zřejmé jaký je poměr toho co vyteče a toho co zbyde v košilkách. A to jsem to ještě neměl zateplené. Takže asi tak. Třeba jsem zase někomu pomohl v rozmýšlení jak zpracovávat voští.

Jo a abych nezapomněl. Protože jak jste si jistě všimli, v úvodním výčtu činností schází natavování mezistěn. No a to je další cíl co chci vyrobit. Lis mám, motor také. A svářečku také...takže další článek bude doufám o první mé mezistěně. 😉